Expozice Muzeum všemi smysly skrývá nejen historii regionu v podobě sbírkových předmětů, ale také zážitek z objevování bohatých dějin města Blatné a regionu Blatenska. V pouhých pěti místnostech putujete krůček po krůčku zpátky do minulosti až do doby železné, kdy se zde poprvé trvale usídlil člověk. Oproti jiným muzeím se doslova dotknete, vyslechnete a nakonec i přivoníte k historii Blatenska. Na pozorné návštěvníky čeká v muzeu skrytý poklad a možná si s sebou kus odnesete. 








 

Můžete se připravit na pozoruhodnosti těch všeobecně známých (kostel Nanebevzetí Panny Marie v Blatné či kostel sv. Voršily v Újezdci u Bělčic), tak i těch, jejichž vznik je zahalen tajemstvím (kostel Nejsvětější Trojice v Černívsku aj.) Každé z prezentovaných památek bude následně věnován stručný medailon v Blatenských listech. Památkami Vás provede Čestmír Cimler, historik Městského muzea Blatná.
Děkujeme CAN Production za spolupráci.

 

 

 

 

Odkaz na e-výstavu zde.

Výstava maleb a grafik Jitky Petrášové (1981), autorky narozené ve Strakonicích, absolventky Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a současné studentky 4. ročníku ateliéru Malba 1 na Akademii výtvarných umění v Praze, představuje dosud nejucelenější průřez její rozsáhlou tvorbou. Ve své tvorbě se Jitka soustředěně vrací k formativním zážitkovým momentům svého dětství, které jsou pro ni nejsilnější inspirací. Její charakteristický malířský rukopis je utvářen rychlými, expresivními a racionálně nekorigovanými tahy štětce, výraznou barevností, redukovanou na přesvědčivé barevné akordy, a schopností s ironickým odstupem
a v bravurní kresebné zkratce postihnout groteskní aspekty vlastní i obecně lidské existence. Za sebou má více než dvě desítky samostatných a čtyřicet kolektivních výstav. Její práce je zastoupena např. ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie, Prácheňského muzea v Písku, Artotéky Městské knihovny v Praze nebo pražské galerie Sport in Art, a také v řadě soukromých sbírek v ČR, Belgii, Francii nebo Německu.

Vernisáž proběhne
10. 2. od 17 h s hudebním doprovodem kanadského hudebníka Tysona Cosbyho.

24. 2. 17 h
Komentovaná prohlídka výstavy s Jitkou Petrášovou
 

Kompletní výběr z díla Vojtěcha Kubašty (1914-1992) – grafika, ilustrátora a světově proslulého tvůrce dětské prostorové knížky. Kubašta vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, nejprve se věnoval knižní grafice a ilustraci dětských knih. Později začal navrhovat knihy prostorové, které byly přeloženy do sedmatřiceti jazyků a byly určeny především na vývoz do zahraničí. Spolupracoval i s Waltem Disneym, pro něhož vytvořil prostorového Bambiho nebo Knihu džunglí. Návštěvníci si v muzeu budou moci prohlédnout více než sto padesát exponátů ze sbírky Jana Marouška – grafické cykly, práce pro různá nakladatelství, ilustrace, pohlednice a drobné tisky, reklamní materiály a především prostorové knihy a betlémy. Nebude chybět ani koutek pro tvoření a čítárna pro rodiny s dětmi. Výstava vznikla ve spolupráci s Letohrádkem Mitrovských v Brně.
Vernisáž 25. 11. v 17 h.

20. 1. 17 h 
Komentovaná prohlídka výstavy Vojtěch Kubašta - geniální ilustrátor 
Komentovaná prohlídka výstavy se sběratelem Janem Marouškem Majitel sbírky děl výjimečného papírového inženýra Vojtěcha Kubašty, kterou můžete obdivovat na výstavě v muzeu, začal jeho práce sbírat před více jak deseti lety. Nyní se může chlubit jednou z největších sbírek tohoto umělce, obsahující nejrůznější rarity, jako například nikdy nevydané předlohy pro Walt Disney studio.  





Ukázky z prostorových knih Vojtěcha Kubašty

Městské muzeum Blatná započalo svoji historii už před 100 lety. O jeho vznik se zasloužil amatérský archeolog a pedagog Josef Siblík, jehož archeologické nálezy se staly prvními sbírkami muzea. Oslavte s námi kulaté výročí návštěvou výstavy, která zábavnou formou mapuje strastiplné dějiny této instituce. Uvidíte, jak vypadalo muzeum v dobách jeho začátků; dozvíte se o jeho nejdůležitějších osobnostech; prohlédněte si, kterak vypadaly výstavy v průběhu časů dávných i nedávných; zjistíte, kdo v muzeu a pro muzeum pracuje. Na výstavě myslíme i na děti, takže se nebojte je vzít s sebou! Vyzkouší si vzrušující hledání archeologického pokladu, pečlivou práci restaurátorskou, tvorbu vlastní výstavy a mnoho dalšího.
Slavnostní vernisáž proběhne v rámci Muzejní noci 3. června.



 

Dámská jízda
11. 12. 2021 – 20. 2. 2022
Městské muzeum Blatná
 
Deset výtvarnic spjatých s Blatenskem, deset výtvarných názorů pohromadě na jednom místě. Od soboty 11. 12. hostí Městské muzeum Blatná novou výstavu prací Kamily Berndorffové, Evy Ďurčové, Drahomíry Husičkové, Kláry Jánské, Jitky Křivancové, Lenky Pálkové, Jany Schmidové, Lucie Scholler Ruskové, Veroniky Teskové a Marie Vydrové Drobníkové.


Malby, sochy, fotografie, linoryt či enkaustika
Akademická malířka Lucie Rusková vystavovala v muzeu již před dvěma lety v rámci výstavy „Barevné opojení“ abstraktní olejomalby. Nyní ovšem vedle nich nově prezentuje i keramiku.
Na výstavě se návštěvníkům představí i všechny dámy, které učí na výtvarném oboru blatenské základní umělecké školy: keramička Eva Ďurčová vystavuje jak svoje keramické domečky, tak i obrazy malované olejovými nebo akrylovými barvami. Od sochařky Jitky Křivancové uvidíte kromě kreseb také dřevěné a kamenné plastiky a nejlmladší autorka Marie Vydrová Drobníková vás uchvátí hyperrealistickými malbami přírodních zátiší.
Od malířky Lenky Pálkové si budete moci prohlédnout obrazy, vytvořené technikou enkaustiky, což je malba horkým voskem a přírodními pigmenty.
Fotografka Kamila Berndorffová ukáže svojí nejnovější tvorbu z období lockdownu – fotografie zátiší. Její sestra Klára Jánská potěší nejednoho návštěvníka svými milými pohádkovými keramickými plastikami, perokresbami i olejomalbami. Grafička Veronika Tesková vzkřísila techniku známou ze školních lavic – proškrabává tuš nanesenou na vrstvu barevného voskového podkladu, a to na velkoformátových obrazech. K vidění jsou na výstavě i její linoryty.
Jana Schmidová, výtvarnice a učitelka výtvarné výchovy na blatenské ZŠ J. A. Komenského, představí malby a kresby krajin, ale také keramické plastiky. Poprvé mohou návštěvníci zhlédnout i obrazy Drahomíry Husičkové, jejichž příběhy vás vtáhnou a už nepustí.

Otevřeno na sklonku roku bude v Městském muzeu Blatná 29. a 30. 12.
Ve dnech 24.–28. 12. a 31. 12. až 1. 1. bude zavřeno.
Během návštěvy výstavy je vyžadováno správné používání respirátoru a dodržování minimálně 1,5metrových rozestupů.

Pavel Brunclík, fotograf evropského renomé, žije střídavě v Praze a ve Francii. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, studoval režii a scenáristiku na katedře dokumentární tvorby FAMU, na katedře fotografie absolvoval rok mimořádného studia. Po ukončení studia externě spolupracoval s ČST. Od roku 1981 pracuje jako samostatný fotograf. V jeho repertoáru se prolíná komerční reklamní fotografie s fotografií architektury, aktu a krajiny. Fotografuje, co vidí, jak to vidí. Přirozenost je podstatou jeho práce. Rád používá běžnou fotografickou techniku, přirozené světlo nezkreslené pomocnými filtry a výsledné fotografie nikterak neupravuje – a to ani ořezem. Je to silný smysl pro detail, kontrast barev a dramatickou kompozici, které dodávají jeho snímkům silnou vnitřní tenzi. Vtahují diváka do záběru.

 

 
Dílu zdar!



 

Divadelní scénograf, režisér, výtvarník a muzikant Marek Zákostelecký oslaví v letošním roce půl století. V Městském muzeu Blatná slavíme spolu s ním a k významnému jubileu jsme uspořádali tomuto oceňovanému scénografovi výstavu.  K Blatensku má totiž Marek Zákostelecký velmi blízký vztah. Jeho maminka vyrůstala na myslivně u rybníka Smyslov a později se prarodiče přestěhovali do Tchořovic. Na půdě tohoto domu trávil v loutkovém divadle velkou část svých prázdnin. Stalo se tak jeho první divadelní „štací“. V současné době bydlí s rodinou v Hradci Králové, ale na chalupu do Tchořovic jezdí pravidelně. Díky častým výletům na kole zná dokonale místní kraj a Blatensko je jeho nejoblíbenější cyklistický „revír“.
 
Marek Zákostelecký (16. 9. 1970) si k divadlu přičichl už na strakonickém gymnáziu, kde působil v amatérském loutkovém souboru Radost. Tato loutková scéna funguje ve Strakonicích od roku 1950 dodnes. Po gymnáziu vystudoval loutkářskou scénografii na pražské DAMU a v roce 1994 začal pracovat jako scénograf  ve světoznámém loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové. Mezi léty 1999-2013 zde působil i jako šéf výpravy. Spolupracoval a stále spolupracuje s řadou českých i zahraničních divadel (USA, Austrálie, Francie, Izrael, Dánsko, Slovinsko, Slovensko, Tchaj-wan a Polsko). V těchto zemích vedl i několik tvůrčích a mistrovských dílen.
 
Celkově se podílel na vzniku více než 130 představení jako scénograf a více než 30 představení jako režisér. Řada inscenací, pro které vytvořil scénografie, je oceňovaných doma i v zahraničí, např. Spoonriverská antologie v Dejvickém divadle; Flying Babies, Liška Bystrouška, Jak si hrají tatínkové, Zlatovláska a Poslední trik Georgese Meliése v Divadle Drak; Jak jsem se ztratil v Divadle v Dlouhé; James Blond v Divadle Alfa aj.
 
Za tyto inscenace byl dvakrát navržen na cenu Alfréda Radoka za Scénografii roku v České republice, získal cenu poroty na festivalu Divadlo 2003 a cenu Divadelních novin za rok 2014. K tomu i několik dalších individuálních cen, např. 5x cena za scénografii na festivalu profesionálních loutkových divadel Skupova Plzeň, 4x cena za scénografii na festivalu Spotkania Toruň v Polsku, cena za scénografii na festivalu Banja Luka Srbsko aj. Je též držitelem prestižní Ceny Dormana polské organizace Assitej.
U představení, které režíroval v Čechách, v Polsku a na Slovensku, je též z velké části také spoluautorem. K nejvýznamnějším patří především Kino Palace v divadle Lalka ve Varšavě (Gran prix na mezinárodních festivalech Korčak Varšava, Spotkania Toruň a na festivalu v Bialsko Biale), Had ve Wroclavském divadle loutek (Grand prix na festivalu ve Walbřichu) a Kouzelná flétna tamtéž (cena za režii na festivalu Spotkania Toruň), Adresa splněných přání (Finále a cena za scénografii v celopolské soutěži původních textů, Grand prix a cena za režii na festivalu ve Walbrzychu) aj.
Je spoluautorem několika interiérů (Divadlo Amátka, Oddělení dětské chirurgie FN v Hradci Králové, Centra Albatros, Labyrint Divadla Drak aj.). Měl několik samostatných výstav doma i v zahraničí.
V současné době pracuje jako režisér a scénograf na volné noze, a to převážně v Polsku (Varšava, Bialystok, Wroclaw, Toruň, Kielce, Radom). Nyní připravuje Představení Kráska a zvíře pro divadlo Baj Pomorski v polské Toruni.
 

 
 

Tradiční akce Mezinárodní den památek a historických sídel by normálně proběhla 18. dubna formou komentované prohlídky v podání pana Mgr. Jiřího Sekery. Tentokráte byste se dozvěděli něco více o proměnách blatenských ulic a po kom získaly své pojmenování. V důsledku pandemie bude tato akce v pozměněné formě přesunuta, avšak nezoufejte. CKVB si pro vás připravilo malou ochutnávku v podobě online prezentace fotografi í šesti hlavních ulic a náměstí města s komentářem.

 

Výstava obrazů od trojice blatenských malířů, kteří v nedávné době oslavili významná životní jubilea, a pro které je barva zásadním výrazovým prostředkem.

Doprovodný program k výstavě
18. 1. SOBOTA | 15:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S JOSEFEM SYNKEM
Neformální setkání nad šálkem čaje s jedním z vystavujících malířů a kurátorkou výstavy.
Vstupné dobrovolné




Lucie Scholler Rusková
30. 6. 1964, Blatná
 
„Hraju si s barvama a jsem sama překvapená, co mi vzniká pod rukama…“
 
Akademická malířka a rodačka z Blatné získávala své první umělecké zkušenosti v blatenské Lidové škole umění u malíře Jindřicha Krátkého. Uměním byla obklopena také doma.  Jejím strýcem je známý akademický malíř Jiří Karmazín, který jí také pomáhal s přípravou na talentové zkoušky na Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. Byla přijata na obor Propagační výtvarnictví a po maturitě pokračovala na Akademii výtvarných umění. U Františka Jiroudka studovala v ateliéru zaměřeném na krajinnou malbu. Proto se během studií často toulala blatenskou krajinou s výtvarným náčiním.
 Po úspěšném absolvování studií se navrací do Blatné. Odchází na mateřskou dovolenou, maluje a věnuje se oděvnímu výtvarnictví. Období na volné noze vystřídalo zaměstnání
v Domově Petra Mačkov, kde vedla terapeutické malířské dílny pro klienty se zdravotním postižením, a to téměř dvě desetiletí. Výtvarný ateliér též vede ve svém současném zaměstnání, v Psychiatrické léčebně Lnáře. Tam se také poprvé setkala s hlínou, která ji učarovala natolik, že se začala věnovat i výrobě umělecké keramiky.
Ve volných chvílích stále maluje. Postupem času se od realistického zobrazení krajiny dostala také k malbě zátiší a abstrakci:  „Potlačením zákonů přírody se podřizuji zákonům obrazu. Zjednodušuji tvary předmětů, zevšeobecňuji je, převádím vidění přírodní zkušenosti do výtvarných prostředků abstrahovaných. To platí i o zátiších, která charakterizuje plošná barevná harmonizace, tvar předmětů zasazených do prostředí, linie a barva, která se rozvíjí ve vlastním prostoru, aniž doslova napodobuje vlastní předmět.“
 Tvorbu nevnímá jako své životní poslání, ale spíše jako hru a zábavu.
 




Milan Janáček
6. 4. 1938, Blatná
 
„Co pro mě znamená tvorba? No všechno!“
 
Malíř, grafik, ilustrátor, redaktor, herec, scénograf. Tím vším byl nebo je všestranný umělec Milan Janáček, který prožil svoje dětství a dospívání v Blatné. Na svoje rodné město a na blatenskou krajinu, která ho jako výtvarníka hluboce ovlivnila, dodnes s nostalgií vzpomíná.
Do plenéru chodil malovat už během měšťanky. V roce 1953 se díky svému talentu a píli dostal na pražskou Vyšší školu uměleckého průmyslu.  Zároveň soukromě studoval herectví, hrál v pražském divadle Na Slupi i v ochotnickém divadle v Blatné. Prakticky od dětství se též věnoval scénografii.
Po studiích a vojenské službě se přestěhoval do severních Čech. Ve Vansdorfu krátce učil výtvarnou výchovu na střední škole a poté byl výtvarníkem v textilním podniku Velveta. Založil s dalšími výtvarníky tvůrčí skupinu Kontrast a přijali ho do Svazu československých výtvarníků.
V roce 1965 se přestěhoval za prací do Liberce, kde s rodinou zakotvil natrvalo.
V Severočeském nakladatelství působil jako výtvarně technický redaktor s krátkou přestávkou téměř dvacet let. Externě spolupracoval i s dalšími nakladatelstvími. Za knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena mnohá ocenění.
 Na konci osmdesátých let opouští práci redaktora, aby se stal hercem na plný úvazek v činohře Divadla F. X. Šaldy. Během těchto let a i poté, co v roce 1998 odchází do důchodu, se věnuje výtvarné činnosti a hojně vystavuje.
 V roce 2007 mu Oblastní galerie v Liberci uspořádala retrospektivní výstavu a vydala monografii. Kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová o jeho tvorbě napsala:
„Milan Janáček nepatří mezi ty výtvarníky, jejichž názorovou příslušnost lze vyjádřit stručně. Jako krajinář je ponejvíce imaginativní, ale někdy také znakově expresivní, a jindy se dokonce přehoupne až na druhý břeh, tam, kde po figurativním umění není ani stopy. Přesto existuje vnitřní nit, která všechna díla spojuje. Je to snaha o barevnou polyfonii, o harmonii výtvarných prvků obrazu a procítěný vztah k rodné zemi kolem jihočeské Blatné, který je zobecněný výtvarně zajímavými krajinnými detaily. Z nejosobnějších prožitků přírody vytěžil pro diváka poselství, že opravdu znát můžeme jenom to, co máme rádi.“





Josef Synek
13. 3. 1944, Blatná
 
 „Říkají o mně, že pořád maluju jako dítě. Ale vždyť je to dobře. Picasso také říkal, že v patnácti maloval jako Raffael, a pak se celý život snažil malovat jako dítě.“
 
Oblíbený blatenský malíř získal své výtvarné vzdělání soukromým studiem. Ač je výtvarníkem samoukem, během svého života si vytvořil silné renomé. Má za sebou desítky samostatných i společných výstav po celé České republice i v zahraničí. Zúčastnil se řady sympozií a jeho díla jsou v soukromých sbírkách po celém světě.
Josef Synek rád kreslil a maloval už od mládí, a to v malém zahradním domečku u jatek, kde měl jako dítě malý „ateliér“. Nemohl jít na výtvarná studia, a tak se v Plzni vyučil automechanikem. Tvorbě se začal věnovat až během vojny v Českých Budějovicích.  Na podnět malíře Miroslava Konráda navštěvoval večerní kurzy v Lidové škole umění a seznamoval se s budějovickou uměleckou scénou. Stal se členem umělecké skupiny Radost, se kterou pořádali výstavy na Malé scéně budějovického Metropolu.
Po vojně nastoupil jako automechanik do Rybářství Blatná, kde pracoval téměř až do důchodu. Ve volných chvílích se věnoval nejen malbě, ale také kresbě, grafice a tvorbě kovových plastik. S amatéry pořádal úspěšné blatenské salony.
V roce 1989 spoluzakládal v Českých Budějovicích nezávislou skupinu výtvarných umělců Kruh 89, jejíž členové nemohli nebo nechtěli za komunistického režimu vystavovat. Vstoupil též do Asociace jihočeských výtvarníků, je členem Unie výtvarných umělců a občanského sdružení Hortensia, se kterým pravidelně vyjíždí do Bretaně. 
Je držitelem cen Grand prix 2000 Pasov (mezinárodní soutěž výtvarníků z jižních Čech, Horních Rakous a Bavorska: Junge Kunst Passau) a Grand prix 2000 (mezinárodní výstava Intersalon České Budějovice).
V roce 2006, dva roky před důchodem, odešel na volnou nohu a od té doby se zcela věnuje tvorbě. Obklopen svým vnitřním světem maluje naplno to, co předtím ve volných chvílích po práci: krajiny, domy, portréty, květiny, zvířata i rodnou Blatnou. Některá svá díla pojmenovává hravě, např.:  Evo, ty jsi anděl; Kaštan kvete a Karlovi to hlavu plete; Čtyřlístek, Věra a bílá myš; Anna má zlaté srdce; Eva a žlutý pes; Klíčení a květináče na zahradě u Voráče; Listy, strom a Eva v tom… Určitě si někdy nechte od Josefa Synka vyprávět, jak tyto obrazy a jejich názvy vznikaly.