Expozice Muzeum všemi smysly skrývá nejen historii regionu v podobě sbírkových předmětů, ale také zážitek z objevování bohatých dějin města Blatné a regionu Blatenska. V pouhých pěti místnostech putujete krůček po krůčku zpátky do minulosti až do doby železné, kdy se zde poprvé trvale usídlil člověk. Oproti jiným muzeím se doslova dotknete, vyslechnete a nakonec i přivoníte k historii Blatenska. Na pozorné návštěvníky čeká v muzeu skrytý poklad a možná si s sebou kus odnesete. 








 

Můžete se připravit na pozoruhodnosti těch všeobecně známých (kostel Nanebevzetí Panny Marie v Blatné či kostel sv. Voršily v Újezdci u Bělčic), tak i těch, jejichž vznik je zahalen tajemstvím (kostel Nejsvětější Trojice v Černívsku aj.) Každé z prezentovaných památek bude následně věnován stručný medailon v Blatenských listech. Památkami Vás provede Čestmír Cimler, historik Městského muzea Blatná.
Děkujeme CAN Production za spolupráci.

 

 

 

 

Odkaz na e-výstavu zde.

Období baroka na Blatensku je spjato s působením uherského rodu Serényiů, který zde působil mezi lety 1695–1798. A vždy patřil k významným mecenášům umění všeho druhu v tehdejší historické epoše, což dokazují jejich, primárně stavební, realizace na Moravě (Luhačovice, Lysice, Milotice aj.), které oprávněně patří ke skvostům středoevropského baroka, odkud na Blatnou přišli. Czerninové a Sweerts-Sporckové zanechali zase výraznou stopu na Lnářsku. Všechny tyto uměnímilovné a silně nábožensky založené rody si pro své zakázky vybíraly vždy prvotřídní umělce, např. Kiliána Ignáce Dienzenhofera, ale i ty, o kterých toho není z písemných pramenů moc známo. Kvalita jejich práce však dosahuje nezměrných výšek. Za všechny uveďme pražskou zlatnickou rodinu Seitzů a sochaře a řezbáře Ferdinanda Ublackera. Hlavním tématem výstavy bude seznámení s díly těchto umělců. Zaměříme se na barokní stavby v našem regionu, na umělecké řemeslo a mnohé jiné. Důraz bude kladen i na interpretaci tzv. barokní zbožnosti a její reflexi v krajině a městském urbanismu. Nejcennějším výstavním artiklem bude bezesporu Blatenská monstrance.


 

Dámská jízda
11. 12. 2021 – 20. 2. 2022
Městské muzeum Blatná
 
Deset výtvarnic spjatých s Blatenskem, deset výtvarných názorů pohromadě na jednom místě. Od soboty 11. 12. hostí Městské muzeum Blatná novou výstavu prací Kamily Berndorffové, Evy Ďurčové, Drahomíry Husičkové, Kláry Jánské, Jitky Křivancové, Lenky Pálkové, Jany Schmidové, Lucie Scholler Ruskové, Veroniky Teskové a Marie Vydrové Drobníkové.


Malby, sochy, fotografie, linoryt či enkaustika
Akademická malířka Lucie Rusková vystavovala v muzeu již před dvěma lety v rámci výstavy „Barevné opojení“ abstraktní olejomalby. Nyní ovšem vedle nich nově prezentuje i keramiku.
Na výstavě se návštěvníkům představí i všechny dámy, které učí na výtvarném oboru blatenské základní umělecké školy: keramička Eva Ďurčová vystavuje jak svoje keramické domečky, tak i obrazy malované olejovými nebo akrylovými barvami. Od sochařky Jitky Křivancové uvidíte kromě kreseb také dřevěné a kamenné plastiky a nejlmladší autorka Marie Vydrová Drobníková vás uchvátí hyperrealistickými malbami přírodních zátiší.
Od malířky Lenky Pálkové si budete moci prohlédnout obrazy, vytvořené technikou enkaustiky, což je malba horkým voskem a přírodními pigmenty.
Fotografka Kamila Berndorffová ukáže svojí nejnovější tvorbu z období lockdownu – fotografie zátiší. Její sestra Klára Jánská potěší nejednoho návštěvníka svými milými pohádkovými keramickými plastikami, perokresbami i olejomalbami. Grafička Veronika Tesková vzkřísila techniku známou ze školních lavic – proškrabává tuš nanesenou na vrstvu barevného voskového podkladu, a to na velkoformátových obrazech. K vidění jsou na výstavě i její linoryty.
Jana Schmidová, výtvarnice a učitelka výtvarné výchovy na blatenské ZŠ J. A. Komenského, představí malby a kresby krajin, ale také keramické plastiky. Poprvé mohou návštěvníci zhlédnout i obrazy Drahomíry Husičkové, jejichž příběhy vás vtáhnou a už nepustí.

Otevřeno na sklonku roku bude v Městském muzeu Blatná 29. a 30. 12.
Ve dnech 24.–28. 12. a 31. 12. až 1. 1. bude zavřeno.
Během návštěvy výstavy je vyžadováno správné používání respirátoru a dodržování minimálně 1,5metrových rozestupů.

Pavel Brunclík, fotograf evropského renomé, žije střídavě v Praze a ve Francii. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, studoval režii a scenáristiku na katedře dokumentární tvorby FAMU, na katedře fotografie absolvoval rok mimořádného studia. Po ukončení studia externě spolupracoval s ČST. Od roku 1981 pracuje jako samostatný fotograf. V jeho repertoáru se prolíná komerční reklamní fotografie s fotografií architektury, aktu a krajiny. Fotografuje, co vidí, jak to vidí. Přirozenost je podstatou jeho práce. Rád používá běžnou fotografickou techniku, přirozené světlo nezkreslené pomocnými filtry a výsledné fotografie nikterak neupravuje – a to ani ořezem. Je to silný smysl pro detail, kontrast barev a dramatickou kompozici, které dodávají jeho snímkům silnou vnitřní tenzi. Vtahují diváka do záběru.

 

 
Dílu zdar!



 

Divadelní scénograf, režisér, výtvarník a muzikant Marek Zákostelecký oslaví v letošním roce půl století. V Městském muzeu Blatná slavíme spolu s ním a k významnému jubileu jsme uspořádali tomuto oceňovanému scénografovi výstavu.  K Blatensku má totiž Marek Zákostelecký velmi blízký vztah. Jeho maminka vyrůstala na myslivně u rybníka Smyslov a později se prarodiče přestěhovali do Tchořovic. Na půdě tohoto domu trávil v loutkovém divadle velkou část svých prázdnin. Stalo se tak jeho první divadelní „štací“. V současné době bydlí s rodinou v Hradci Králové, ale na chalupu do Tchořovic jezdí pravidelně. Díky častým výletům na kole zná dokonale místní kraj a Blatensko je jeho nejoblíbenější cyklistický „revír“.
 
Marek Zákostelecký (16. 9. 1970) si k divadlu přičichl už na strakonickém gymnáziu, kde působil v amatérském loutkovém souboru Radost. Tato loutková scéna funguje ve Strakonicích od roku 1950 dodnes. Po gymnáziu vystudoval loutkářskou scénografii na pražské DAMU a v roce 1994 začal pracovat jako scénograf  ve světoznámém loutkovém divadle DRAK v Hradci Králové. Mezi léty 1999-2013 zde působil i jako šéf výpravy. Spolupracoval a stále spolupracuje s řadou českých i zahraničních divadel (USA, Austrálie, Francie, Izrael, Dánsko, Slovinsko, Slovensko, Tchaj-wan a Polsko). V těchto zemích vedl i několik tvůrčích a mistrovských dílen.
 
Celkově se podílel na vzniku více než 130 představení jako scénograf a více než 30 představení jako režisér. Řada inscenací, pro které vytvořil scénografie, je oceňovaných doma i v zahraničí, např. Spoonriverská antologie v Dejvickém divadle; Flying Babies, Liška Bystrouška, Jak si hrají tatínkové, Zlatovláska a Poslední trik Georgese Meliése v Divadle Drak; Jak jsem se ztratil v Divadle v Dlouhé; James Blond v Divadle Alfa aj.
 
Za tyto inscenace byl dvakrát navržen na cenu Alfréda Radoka za Scénografii roku v České republice, získal cenu poroty na festivalu Divadlo 2003 a cenu Divadelních novin za rok 2014. K tomu i několik dalších individuálních cen, např. 5x cena za scénografii na festivalu profesionálních loutkových divadel Skupova Plzeň, 4x cena za scénografii na festivalu Spotkania Toruň v Polsku, cena za scénografii na festivalu Banja Luka Srbsko aj. Je též držitelem prestižní Ceny Dormana polské organizace Assitej.
U představení, které režíroval v Čechách, v Polsku a na Slovensku, je též z velké části také spoluautorem. K nejvýznamnějším patří především Kino Palace v divadle Lalka ve Varšavě (Gran prix na mezinárodních festivalech Korčak Varšava, Spotkania Toruň a na festivalu v Bialsko Biale), Had ve Wroclavském divadle loutek (Grand prix na festivalu ve Walbřichu) a Kouzelná flétna tamtéž (cena za režii na festivalu Spotkania Toruň), Adresa splněných přání (Finále a cena za scénografii v celopolské soutěži původních textů, Grand prix a cena za režii na festivalu ve Walbrzychu) aj.
Je spoluautorem několika interiérů (Divadlo Amátka, Oddělení dětské chirurgie FN v Hradci Králové, Centra Albatros, Labyrint Divadla Drak aj.). Měl několik samostatných výstav doma i v zahraničí.
V současné době pracuje jako režisér a scénograf na volné noze, a to převážně v Polsku (Varšava, Bialystok, Wroclaw, Toruň, Kielce, Radom). Nyní připravuje Představení Kráska a zvíře pro divadlo Baj Pomorski v polské Toruni.
 

 
 

Tradiční akce Mezinárodní den památek a historických sídel by normálně proběhla 18. dubna formou komentované prohlídky v podání pana Mgr. Jiřího Sekery. Tentokráte byste se dozvěděli něco více o proměnách blatenských ulic a po kom získaly své pojmenování. V důsledku pandemie bude tato akce v pozměněné formě přesunuta, avšak nezoufejte. CKVB si pro vás připravilo malou ochutnávku v podobě online prezentace fotografi í šesti hlavních ulic a náměstí města s komentářem.

 

Výstava obrazů od trojice blatenských malířů, kteří v nedávné době oslavili významná životní jubilea, a pro které je barva zásadním výrazovým prostředkem.

Doprovodný program k výstavě
18. 1. SOBOTA | 15:00 |
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S JOSEFEM SYNKEM
Neformální setkání nad šálkem čaje s jedním z vystavujících malířů a kurátorkou výstavy.
Vstupné dobrovolné




Lucie Scholler Rusková
30. 6. 1964, Blatná
 
„Hraju si s barvama a jsem sama překvapená, co mi vzniká pod rukama…“
 
Akademická malířka a rodačka z Blatné získávala své první umělecké zkušenosti v blatenské Lidové škole umění u malíře Jindřicha Krátkého. Uměním byla obklopena také doma.  Jejím strýcem je známý akademický malíř Jiří Karmazín, který jí také pomáhal s přípravou na talentové zkoušky na Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. Byla přijata na obor Propagační výtvarnictví a po maturitě pokračovala na Akademii výtvarných umění. U Františka Jiroudka studovala v ateliéru zaměřeném na krajinnou malbu. Proto se během studií často toulala blatenskou krajinou s výtvarným náčiním.
 Po úspěšném absolvování studií se navrací do Blatné. Odchází na mateřskou dovolenou, maluje a věnuje se oděvnímu výtvarnictví. Období na volné noze vystřídalo zaměstnání
v Domově Petra Mačkov, kde vedla terapeutické malířské dílny pro klienty se zdravotním postižením, a to téměř dvě desetiletí. Výtvarný ateliér též vede ve svém současném zaměstnání, v Psychiatrické léčebně Lnáře. Tam se také poprvé setkala s hlínou, která ji učarovala natolik, že se začala věnovat i výrobě umělecké keramiky.
Ve volných chvílích stále maluje. Postupem času se od realistického zobrazení krajiny dostala také k malbě zátiší a abstrakci:  „Potlačením zákonů přírody se podřizuji zákonům obrazu. Zjednodušuji tvary předmětů, zevšeobecňuji je, převádím vidění přírodní zkušenosti do výtvarných prostředků abstrahovaných. To platí i o zátiších, která charakterizuje plošná barevná harmonizace, tvar předmětů zasazených do prostředí, linie a barva, která se rozvíjí ve vlastním prostoru, aniž doslova napodobuje vlastní předmět.“
 Tvorbu nevnímá jako své životní poslání, ale spíše jako hru a zábavu.
 




Milan Janáček
6. 4. 1938, Blatná
 
„Co pro mě znamená tvorba? No všechno!“
 
Malíř, grafik, ilustrátor, redaktor, herec, scénograf. Tím vším byl nebo je všestranný umělec Milan Janáček, který prožil svoje dětství a dospívání v Blatné. Na svoje rodné město a na blatenskou krajinu, která ho jako výtvarníka hluboce ovlivnila, dodnes s nostalgií vzpomíná.
Do plenéru chodil malovat už během měšťanky. V roce 1953 se díky svému talentu a píli dostal na pražskou Vyšší školu uměleckého průmyslu.  Zároveň soukromě studoval herectví, hrál v pražském divadle Na Slupi i v ochotnickém divadle v Blatné. Prakticky od dětství se též věnoval scénografii.
Po studiích a vojenské službě se přestěhoval do severních Čech. Ve Vansdorfu krátce učil výtvarnou výchovu na střední škole a poté byl výtvarníkem v textilním podniku Velveta. Založil s dalšími výtvarníky tvůrčí skupinu Kontrast a přijali ho do Svazu československých výtvarníků.
V roce 1965 se přestěhoval za prací do Liberce, kde s rodinou zakotvil natrvalo.
V Severočeském nakladatelství působil jako výtvarně technický redaktor s krátkou přestávkou téměř dvacet let. Externě spolupracoval i s dalšími nakladatelstvími. Za knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena mnohá ocenění.
 Na konci osmdesátých let opouští práci redaktora, aby se stal hercem na plný úvazek v činohře Divadla F. X. Šaldy. Během těchto let a i poté, co v roce 1998 odchází do důchodu, se věnuje výtvarné činnosti a hojně vystavuje.
 V roce 2007 mu Oblastní galerie v Liberci uspořádala retrospektivní výstavu a vydala monografii. Kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová o jeho tvorbě napsala:
„Milan Janáček nepatří mezi ty výtvarníky, jejichž názorovou příslušnost lze vyjádřit stručně. Jako krajinář je ponejvíce imaginativní, ale někdy také znakově expresivní, a jindy se dokonce přehoupne až na druhý břeh, tam, kde po figurativním umění není ani stopy. Přesto existuje vnitřní nit, která všechna díla spojuje. Je to snaha o barevnou polyfonii, o harmonii výtvarných prvků obrazu a procítěný vztah k rodné zemi kolem jihočeské Blatné, který je zobecněný výtvarně zajímavými krajinnými detaily. Z nejosobnějších prožitků přírody vytěžil pro diváka poselství, že opravdu znát můžeme jenom to, co máme rádi.“





Josef Synek
13. 3. 1944, Blatná
 
 „Říkají o mně, že pořád maluju jako dítě. Ale vždyť je to dobře. Picasso také říkal, že v patnácti maloval jako Raffael, a pak se celý život snažil malovat jako dítě.“
 
Oblíbený blatenský malíř získal své výtvarné vzdělání soukromým studiem. Ač je výtvarníkem samoukem, během svého života si vytvořil silné renomé. Má za sebou desítky samostatných i společných výstav po celé České republice i v zahraničí. Zúčastnil se řady sympozií a jeho díla jsou v soukromých sbírkách po celém světě.
Josef Synek rád kreslil a maloval už od mládí, a to v malém zahradním domečku u jatek, kde měl jako dítě malý „ateliér“. Nemohl jít na výtvarná studia, a tak se v Plzni vyučil automechanikem. Tvorbě se začal věnovat až během vojny v Českých Budějovicích.  Na podnět malíře Miroslava Konráda navštěvoval večerní kurzy v Lidové škole umění a seznamoval se s budějovickou uměleckou scénou. Stal se členem umělecké skupiny Radost, se kterou pořádali výstavy na Malé scéně budějovického Metropolu.
Po vojně nastoupil jako automechanik do Rybářství Blatná, kde pracoval téměř až do důchodu. Ve volných chvílích se věnoval nejen malbě, ale také kresbě, grafice a tvorbě kovových plastik. S amatéry pořádal úspěšné blatenské salony.
V roce 1989 spoluzakládal v Českých Budějovicích nezávislou skupinu výtvarných umělců Kruh 89, jejíž členové nemohli nebo nechtěli za komunistického režimu vystavovat. Vstoupil též do Asociace jihočeských výtvarníků, je členem Unie výtvarných umělců a občanského sdružení Hortensia, se kterým pravidelně vyjíždí do Bretaně. 
Je držitelem cen Grand prix 2000 Pasov (mezinárodní soutěž výtvarníků z jižních Čech, Horních Rakous a Bavorska: Junge Kunst Passau) a Grand prix 2000 (mezinárodní výstava Intersalon České Budějovice).
V roce 2006, dva roky před důchodem, odešel na volnou nohu a od té doby se zcela věnuje tvorbě. Obklopen svým vnitřním světem maluje naplno to, co předtím ve volných chvílích po práci: krajiny, domy, portréty, květiny, zvířata i rodnou Blatnou. Některá svá díla pojmenovává hravě, např.:  Evo, ty jsi anděl; Kaštan kvete a Karlovi to hlavu plete; Čtyřlístek, Věra a bílá myš; Anna má zlaté srdce; Eva a žlutý pes; Klíčení a květináče na zahradě u Voráče; Listy, strom a Eva v tom… Určitě si někdy nechte od Josefa Synka vyprávět, jak tyto obrazy a jejich názvy vznikaly.








 

Zazděná dívka ve věži Blatenského zámku?  Muž s ohnivou hlavou ve lnářských lesích? Utopení žoldnéři v rybníku Topiči nebo poklad pod buzickou tvrzí… Tyto, ale i další příběhy v hlavní roli s čerty, vodníky i vodními pannami na vás čekají v Městském muzeu Blatná.
Při pátrání po zmizelých částech stařičké kroniky zjistíte, že genius loci blatenské krajiny se zrcadlí v mnoha tajemných příbězích. Na rodinné výstavě o pověstech kraje s nezaměnitelným kouzlem zažijete tyto příběhy na vlastní kůži.
Vernisáž v pátek 24. 5. od 17:0022. 8. ČTVRTEK | 17:00 |

DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ TAJEMNOU KRAJINOU BLATENSKA ANEB „POVĚSTI NA VLASTNÍ KŮŽI“
Městské muzeum Blatná
Komentovaná prohlídka
Na prohlídce výstavy s pracovníky muzea se dozvíte, jestli se některé události z místních pověstí zakládají na pravdě.

25. 8. NEDĚLE | 14:00 – 19:00 |
OŽIVENÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY S VÝTVARNOU DÍLNOU
Městské muzeum Blatná
Přijďte si s dětmi vytvořit vlastní brožurku těch nejzajímavějších místních pověstí. Nejprve budete muset obstát v úkolech, které na výstavě dostanete přímo od tajemných postav z těchto dávných blatenských příběhů. Možná přijde i čert, vodník a … no, raději se přijďte podívat.


Děkujeme Jihočeskému kraji za finanční podporu výstavy Tajemnou krajinou Blatenska a propagačních materiálů.

Na výstavě Vás seznámíme především s výrobci českých kovových stavebnic v období po první světové válce. Kromě legendárního Merkuru jsou vystavené i ostatní, dnes již zapomenuté, stavebnice: roudnický Edison, pražský Vašek a volarský Trix. Jejich genialitu budete moci porovnat s konstrukčními stavebnicemi ze zahraničí (Märklin, American model builder, Meccano). Nejstarší stavebnice této sbírky pochází už z roku 1913.
Pozornost je ovšem věnovaná hlavně Merkuru. Jeho historie sahá až do roku 1920, kdy pan Jaroslav Vancl začal v Polici nad Metují vyrábět stavebnici Inventor. Jednotlivé díly stavebnice tenkrát spojoval důmyslnými háčky. O pět let později přešel na nový systém spojování pomocí šroubků a matiček, a tak vznikl Merkur. Od té doby se jeho podoba téměř nezměnila: pásy a profily různých tvarů a délek z barevně lakovaného plechu s mnoha otvory, ze kterých dokáží šikovné ruce sestavit jakoukoliv stavbu či stroj. I na naší výstavě uvidíte několik desítek velkých i malých modelů: auta, vlaky, letadla, jeřáby, ruská kola nebo Petřínskou rozhlednu.
Exponáty pochází se soukromé sbírky Jiřího Mládka, který se s vášní tomuto koníčku věnuje od roku 1975. V současné době patří pan Mládek mezi největší sběratele na světě. Byl také jedním z iniciátorů založení Muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují v roce 2006. Pro toto muzeum sestavil „Ocelové město“, jež bylo zapsáno do Guinessovy knihy rekordů.
Přijďte se svými dětmi či s vnoučaty a seznamte je s nesmrtelnou českou stavebnicí. Součástí výstavy je také herna, kde si budete moci vyzkoušet sestavit svůj vlastní model.


DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ

13. 1. NEDĚLE |  14:00 | Komentovaná prohlídka s Jiřím Mládkem
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění sběratele Merkuru Jiřího Mládka, který se s vášní tomuto koníčku věnuje již přes 40 let. Pan Mládek stál také u zrodu Muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují v roce 2006 a patří mezi největší sběratele na světě.

Neděle 13. 1. 2019 |  15:00 – 17:00 | Merkurová dílna s Merkur kroužkem z DDM Blatná
Po prohlídce výstavy můžete s dětmi zavítat do merkurové herny, kde vám budou opět k ruce lektoři z Merkur kroužku z DDM Blatná.
Vstupné dobrovolné