Hydrobiologická stanice Velký Pálenec, která byla zřízena v roce 1925 v budově bývalé hájenky Prof. Karlem Schäffernou, je detašovaným pracovištěm Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Svým vznikem navázala na "létací" (přenosnou) terénní stanici Prof. Friče založenou v roce 1888, které patřila k nejstarším podobným stanicím v Evropě. Základ vlastní budovy současné stanice je mnohem starší, vždyť v roce 1883 se zde narodila matka spisovatele Ladislava Stehlíka, autora knihy Zemí zamyšlenou.
V dávné minulosti lesy pokrývaly téměř celé nynější území České republiky. Postupným využíváním půdy k jiným účelům se rozloha lesa zmenšovala a v současnosti se ustálila na jedné třetině rozlohy republiky. To je mezi evropskými státy nadprůměrné číslo. Již od počátku minulého století se plocha lesů zvyšuje a tento trend pokračuje i v současnosti. Lesy patří k nevýznamnějším prvkům ekologické stability krajiny. Ovlivnění rozvojem lidské civilizace se nevyhnulo ani lesu. Bylo změněno druhové složení dřevin.
Pozvolné zarostlé břehy a prohřátá voda menších rybníků jsou ideálním životním prostředím pro vývoj obojživelníků.
Takovými rybníky jsou např. jen několik metrů od nás vzdálený rybník Žabinec, nedaleký Malý Pálenec a Žoldánka.
"Obec Vrbenská má zajisté dle vrb své jméno. Náležela již v 13. stol. ke statkům kláštera sv. Jiří na hradě
pražském a výměnou dostala se roku 1305 jakémusi Koldovi. V 15. stol. náleželo Vrbno ke zboží lnářskému..." (Příspěvky
k dějinám správy a obce Vrbenské, Jan Pavel Hille).
První rybníky byly budovány jako ochranné prvky zdejších tvrzí, od 14. stol., kdy vládl Karel IV., se zakládají za účelem chovu ryb. V Karlově majestátu je psáno, že budování rybníků mělo mnoho významů: postarat se o hojnost ryb pro potravu lidí, stažení vody z bahnisek a močálů, blahodárné působení výparu vody, zadržení přebytečné vody a zabránění vzniku povodní, používání k pohonu hamrů a mlýnů.
Vydáte-li se po odbočce naučné stezky od této cedule směrem do lesa, dojdete přibližně po 100 m na kopec zvaný Hora. Na jeho vrcholu je bod státní triangulace označený červenou tyčí. Asi 200 m od tohoto bodu směrem na západ leží velký žulový balvan, který má na horní straně dvě prohlubně v podobě misky.
Viklan obecně je oblý skalní blok nebo balvan, který spočívá jen jednou nepatrnou plochou na podlaží. Za viklany se považují útvary "in situ", tj. vzniklé na tom místě, kde se dnes nacházejí, nikoli balvany přemístěné. Vývoj viklanu je vysvětlován procesy selektivního zvětrávání a odnosu horniny. Některé se zřejmě tvořily dvoufázovým zvětráváním, stejně jako takzvané Čertovy nármky a Obětní kámen, u kterých se nachází zastávky č. 11, 12 a 13 této naučné stezky.
Kadov se připomíná roku 1352 jako Kádovský dvůr. Příjmení Káda vzniklo z obecného slova káda, které znamená nádoba. Vesnice patří ještě k Blatensku - tedy jižním Čechám, dále na západ však již rybníky nahrazují spíše vyvýšené pahorky a otevírají se nám výhledy na Šumavské podhůří i celou Šumavu. Krásný výhled na Šumavu bývá za příznivého počasí nad vesnicí Lnářský Málkov u silnice vedoucí do Svéradic.
Základní kámen kaple Nalezení Sv. Kříže byl položen 25. dubna 1856 hrabětem Václavem Linckerem z Lutzenwicku. Kaple
je postavena v novogotickém stylu a byla dokončena a vysvěcena v roce 1863. Její půdorys má tvar kříže. Dříve se
v kapli několikrát do roka sloužily mše svaté.
Místo, kde se právě nacházíme, nám poskytuje výhkled směrem na sever - na Brdskou vrchovinu. Zřetelná silueta,
rýsující se na obzoru, patří vrchu Třemšín (827 m n.m.), který je nejvyšším bodem jižní části Brd. Název
vrchu Třemšína pochází údajně od tří zlatých prutů neboli "šínů", potopených v hradní studni. Vrch je nazýván
také Jaroslavem Vrchlickým jako "Král brdských lesů". V okolí Třemšína byl v roce 1997 zřízen Přírodní park
Třemšín
"Před mnoha lety působil na škole v Kadově mladý kantor. Svědomitě učil a děti ho rády poslouchaly. Jednou jim
vyprávěl něco zajímavého, když tu zčistajasna chlapec z poslední lavice zvolal: "Čert!". Kde se vzal, tu se vzal,
za oknem stál černý rohatec a prstem učiteli naznačoval, aby šel ven..." (Z knihy Čertovy kameny od Jiřího Sekery)
Patří mezi další tajemné útvary Kadovska. Kámen najdete, půjdete-li odbočkou po lesní cestě cca 200 m a dále
přes okraj louky vystoupáte do zalesněného svahu. Pro jeho velikost, tvar, polohu a zejména proto, že se na jeho horní,
téměř vodorovné ploše, nachází kamenná mísa s více méně vyvinutým odtokovým žlábkem, považovali jej zdejší
lidé i někteří archeologové za kámen, který sloužil v dávných časech pohanským obětním obřadům. Dnes s jistotou
víme, že veliký balvan a vyhloubené misky jsou dílem přírody, ale jestli sloužil tajemným rituálům zatím není
možno ani prokázat ani vyvrátit.
Skupina balvanů, ke které dojdeme po značené lesní pěšině cca po 200 m, se nazývá Velký čertův náramek nebo také Čertův cestovní vak. Zaoblené balvany různé velikosti rozložené do obvodu 28 m trčí do výše 6 m. Na povrchu jsou pokryty tmavou zvětralinovou kůrou. Z předchozích informačních tabulí již víte, jak tento kamenný útvar vznikl.